Nemáte příští dva týdny co dělat? Máte vyděláno? Pro samou dovolenou se vám už nikam nechce? Jste příliš spokojeni se svou architektonickou tvorbou a potřebujete si trochu snížit sebevědomí? Pak rozhodně nepromarněte nějakou architektonickou soutěž, nejlépe pod hlavičkou České komory architektů!
Náš ateliér se ze zásady účastní pouze soutěží se sportovní tématikou a pražský ostrov Štvanice do tohoto ranku svou bohatou, a poslední době dosti pohnutou, sportovní historií určitě patří. Byli jsme připraveni se utkat na poli skvělých nápadů s dalšími, jistě dobře připravenými ateliéry. Jediný kdo nebyl připraven, bylo Hlavní město Praha jako vyhlašovatel. Zadání urbanisticko-architektonické soutěže na významné pražské území v podobě dětské říkanky, mělo pro nás být varováním. Bohužel jsme neodolali.
Bez, zdravým rozumem uchopitelného zadání, se těžko navrhuje. Pojali jsme tedy návrh od základu – tedy jak vůbec zpřístupnit krásný ostrov lidem, bez toho aby se prodírali milionem podchodů, nadchodů, přechodů a kdo ví jakých ještě chodů na straně jedné a milionem neurvalých pražských i mimopražských řidičů na straně druhé. Vznikl tak návrh na úpravu obou předmostí Hlávkova mostu (nejširšího mostu v ČR) a jeho vlastního členění tak, abychom mohli obnovit historickou trasu mezi Strossmayerovým náměstím a ulicí Na poříčí (dříve nádraží Těšnov). Navržená trasa pro chodce a cyklisty je v jedné úrovni, nekříží hlavní silniční trasy a je od nich chráněna pásem tramvajové dopravy. Toto řešení umožňuje, mimo jiné, umístit na ostrově tramvajovou zastávku. Kapacita silničních komunikací, tj. počty pruhů byly zachovány. Jako druhý spojovací článek ostrova se „světem“ jsme použili Negrelliho viadukt. Jeho úprava spočívá v omezení železnice na jednokolejnou trať a ve využití vzniklého prostoru chodci a cyklisty s možností sestoupení na úroveň ostrova. Touto jednoduchou a levnou úpravou lze elegantně propojit Karlín, Štvanici a velké rozvojové území dnešního nádraží Bubny.
Toto zásadní urbanistické a dopravní propojení ostrova se zbytkem města je, podle našeho názoru, natolik zásadní, že jsme se rozhodli v prvním kole soutěže nerozptylovat pozornost poroty konkrétními návrhy budoucích ploch, staveb a zařízení na vlastním území ostrova a řešení bylo „pouze“ nastíněno. Samozřejmě se jednalo o nejrůznější plochy pro sport a rekreaci obyvatel Prahy, včetně zeleně, neboť obojího je v Praze žalostně málo.
První cena nebyla udělena, druhé místo obsadil návrh-nenávrh, který v podstatě říká – je zde možné to a to, a nebo taky tohle, popřípadě tamto. Sebelepší architekt nemůže za investora rozhodovat, co se má postavit – to není jeho práce! Až si představitelé Prahy ujasní, co chtějí, architekti jim to rádi navrhnou. Když se to bude týkat sportu, také se s nadšením připojíme.